Slušných dlužníků jsem za cca 20 let dražební praxe zažil pomálu. Dlužník s dražebníkem většinou nespolupracuje, odrazuje případné zájemce o draženou nemovitost. Prohlašuje, že dražba je protiprávní, že podal žalobu, že vše řeší soud. Ve většině případů dlužník neumožní prohlídku interiéru domu, přestože má věřitel zapsané věcné břemeno na právo provedení klientských prohlídek nebo jako dlužník je povinen poskytnout součinnost dle insol. zákona.
Nyní je velkým „hitem“ argument dlužníka, že se bojí nákazy koronavirem a k tomu je nouzová stav. Dlužník tak „odhání“ konečné zájemce, negativně ovlivňuje zpeněžení. Dlužníky upozorňuji, že dražeb se účastní i „specialisté“, kteří na prohlídky ani nechodí a zajímá je jenom dražební cena. Pokud je zajímavá, mají zde prostor pro náklady na vyklizení a přeprodej s využitím jejich „know-how“.
Daleko horší situace je v případě tzv. nedobrovolných dražeb. Jenom pro upřesnění připomínám, že dle platné dražební legislativy (zák. č. 26/2000 Sb., zákon o veřejných dražbách) je paradoxně insolvenční dražba dražbou dobrovolnou, stejně jako dražba navrhovaná „nezadluženými“ vlastníky. Nedobrovolná dražba je vyhlašována na návrh zástavního věřitele, který má „dražební titul“.
Z pohledu věřitele je paradoxní, že zatímco dle ust. § 1359 občanského zákoníku (ObčZ – zák. č. 89/2012 sb.), platí, že jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě. Realita je však jiná. Sice zástavní věřitel toto právo uspokojit se z dražby má, ale toto právo bez dalšího nemůže uplatnit – navrhnout zpeněžení zástavy ve veřejné dražby.
Bohužel až příliš často se věřitelé, resp. jejich právní zástupci, domnívají, že pouhá zástava je „dražebním“ titulem pro zpeněžení v nedobrovolné dražbě. Dokonce nedávno jsem obdržel dotaz od jedné z renomovaných advokátních kanceláří, jaké jsou podmínky provedení nedobrovolné dražby movitých věcí, na které bylo uplatněno zadržovací právo dle ust. § 2234 ObčZ. Je zde uvedeno, že pronajímatel má právo na úhradu pohledávky vůči nájemci zadržet movité věci, které má nájemce na věci nebo v ní, a poté lze postupovat analogicky dle ust. § 1359 ObčZ.
Odpověď na výše uvedenou otázku je jednoduchá. Samo o sobě zadržovací právo není dražebním titulem pro vyhlášení nedobrovolné veřejné dražby dle ust. § 36 zákona o veřejných dražbách (ZVD – zák. č. 26/2000 Sb.).
Komora dražebníků čR poskytuje bezplatnou pomoc insolvenčním správcům, dlužníkům, věřitelům i účastníkům dražeb. Sdružuje „dělníky úpadkového práva“, kteří zpeněžují majetek dlužníků veřejnou dražbou nebo aukcí. Každý dražebník má své know-how, a to nejenom v případě, že se uspokojí věřitel nedobrovolnou dražbou. Často pouhá „přítomnost“ dražebníka vede k tomu, že dlužník začne komunikovat a dojde k dohodě s věřitelem. Nakonec se dražba neuskuteční, což je pro všechny mnohdy nejlepší řešení, i když dlužník musí uhradit i náklady dražebníkovi spojené s tímto „vymožením pohledávky“.
Chápu naše politiky, že dlužníci jsou důležitou „kohortou“ voličů. S tím, jak bude objektivně dlužníků přibývat, bude třeba najít nějaký politický a sociální kompromis. Protože je více dlužníků než věřitelů, je mezi lidmi převaha názorů, že dlužníci jsou ti postižení, které odírají věřitelé. Už před lety mně jeden z dlužníků řekl: „Jak můžete klidně spát, když jste dražebníkem? Odpověděl jsem mu: Bohužel peníze nerostou na stromě a zkuste někomu půjčit, který nebude splácet, jako vy.“ I věřitel bývá „dlužníkem“, který má tyto peněžní prostředky od klientů, investorů a musí své závazky plnit. Nebo se naše země stane kotlinou dlužníků, kde všichni si budou navzájem dlužit?
Domnívám se, že často dlužníci se chovají nezodpovědně. Vezmou si úvěr na podnikání, který má celou řadu tvrdých sankčních poplatků, je zajištěn zástavním právem k jejich domu či bytu a sepíší notářskou dohodu o vykonatelnosti, umožňující prodej této nemovitosti v nedobrovolné dražbě. Peněžní prostředky použijí ne na podnikání, ale na vlastní potřebu, třeba na vybudování krytého bazénu u domu. Dlužník přestane dluh řádně splácet, s věřitelem nekomunikuje, což vede ke zesplatnění tohoto dluhu, včetně sankčních poplatků. Dluh se tak oproti jistině výrazně navýší.
Protože i věřitel musí splácet své závazky, využije služeb dražebníka. V lepším případě dojde k dohodě mezi dlužníkem a věřitelem, v horším případě k vyhlášení nedobrovolné dražby. Dlužník na to často reaguje tak, že si najme vinkláře – pokoutního „advokáta“. Protože dlužník není schopen zaplatit odpovídající palmáre, je i žaloba na zkušeného dražebníka „bezzubá“. Dlužníky varuji: „žalovat můžete cokoliv a kohokoliv. Zbytečně však vyhazujete peníze.“ Moje poslední zkušenost je, že advokát podal žalobu až po lhůtě nebo prokázal základní neznalost dražebního procesu dle ZVD.
Příprava a vyhlášení nedobrolné dražby k datu jejího konání je cca 2,5 měsíce. Protože po podání insolvenčního návrhu dlužníkem musí dražebník od nedobrolné dražby upustit, v případě že je insolvenční návrh soudem zrušen, se celá „dražební procedura“ opakuje. Znám i několik dlužníků, kteří toto šikanózní jednání provedli již dvakrát. Získali tak „bezúročnou půjčku“ a pokud skutečně skončí v insolvenci, i cca na dva roky. Ano, celkový dluh sice naroste, ne již v insolvenci, ale limit uspokojení věřitele je dán hodnotou zástavy.
Dalším oblíbeným „trikem“ je žaloba na nepřípustnost prodeje zástavy v nedobrovolné dražbě. Zpeněžení dražbou se zastaví, dražba se odročí a o této žalobě pravomocně rozhodne soud i za několik let. Potom se znovu vyhlásí nedobrovolná dražba a dlužník do dražby „hodí insolvenční vidle“. I v tomto případě věřitel má splatnou pohledávku, na jejíž úhradu bude čekat i mnoho let. Navíc proces zpeněžení dražbou odrazuje konečné zájemce koupit si nemovitosti v dražbě. Mnoho zastánců dlužníků tyto skutečnosti nereflektuje, nekalkulují výnos z rizika, poukazují jenom na „nominální úrok“.
Lze očekávat, že současná krize bude mít i vliv na vztah věřitel – dlužník. I některá připravovaná legislativní opatření jdou dle mého názoru spíše ve prospěch dlužníků. Obávám se, že z důvodu politického populismu se stále více budou prosazovat zájmy dlužníků na úkor věřitelů. Nabídka ze strany věřitelů se sníží, a tedy se nakonec budou poskytovat úvěry „dražší“ a i jinak zajištěné. Ekonomická realita je neúprosná a nás všechny časem dostihne.
RNDr. Jiří Bureš, Ph.D., předseda představenstva Komory dražebníků ČR
