V letošním roce slavíme celou řadu vyznaných výročí. My dražebníci si prvního května připomeneme dvacet let účinnosti zákona o veřejných dražbách (zák. č. 26/2000 Sb. – ZVD). Už v roce 2001 vyšel první komentář k ZVD, který je dodnes nejvýznamnějším zdrojem pro pochopení ZVD. Spoluautorem byl také JUDr. Adam Rakovský. Přestože ZVD nebyl významněji novelizován (vyjma e-dražeb v roce 2013), je dobré tento zákon okomentovat zejména z hlediska přijetí občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb. – ObčZ), který v § 1771 definuje dražbu jako zvláštní způsob uzavření smlouvy.
Všechny zájemce o dražbu vtáhne Komentář již svým úvodem, pojednáním o povaze dražby. Na jedné straně se dražba považuje za kontraktační proces, v rámci něhož vydražitel akceptuje ofertu navrhovatele dražby uzavřením smlouvy (viz vymezení v ObčZ). Na straně druhé je dražba považována za přechod práva na vydražitele, „za proces vrcholící příklepem jakožto tzv. jinou právní skutečností….“ (viz str. 2 Komentáře). Právě tento rozpor se potom dále rozebírá, když dle autorů Komentáře se jedná o snahu „vtěsnat tak komplexní institut, jako je dražba, do jednoho teoreticko – právního pojmu, kterému se s ohledem na svou povahu dražba vzpírá.“ (viz str. 2 Komentáře).
Náhled autorů Komentáře na dražbu jako na komplexní a strukturovaný pojem je potom argumentován přehledem historické právní úpravy, využitím dražby v rámci tzv. malé privatizace a diskuzí k vymezení dražby v ZVD a ObčZ. Autoři nabízí výkladové řešení, které není založeno na tom, že ZVD je speciální normou ve vztahu k ObčZ, ale na „daleko širším popisu „krajiny dražeb““ viz str. 7 Komentáře). Navrhují uvažovat dražby dobrovolné a nucené.
Dobrovolná dražba je standardně považována za kontraktační proces s přijetím oferty uzavřením smlouvy. Navrhovatelem je vlastník, který není omezen předmět dražby zcizit. Výsledkem dražby je potom uzavření smlouvy se vším všudy, včetně nároků z odpovědnosti za vady, s možností odstoupení vydražitele od dražby apod. Autoři sice i zde uvažují jako navrhovatele osobu, která má právo předmět dražby zcizit, ale v dalším textu např. insolvenční správce jako navrhovatele dobrovolné dražby vylučují.
Nucená dražba je považována za nabývání vlastnictví, kde „Celý proces je zahajován na základě předcházejícího soudního či jiného veřejnoprávního řízení a soud (orgán veřejné moci) nabízí v dražbě cizí věc (nezřídka proti vůli vlastníka), a to za cenu nižší než odhadní (aby motivoval koupěchtivé).“ (viz str. 7-8 Komentáře). Pro současné diskuze, týkající se novely ZVD, je podstatné, že mezi nucené dražby je řazena i insolvenční dražba, tj. dražba, kde navrhovatelem je insolvenční správce. Komora dražebníků ČR (KDČR) dlouhodobě prosazuje, aby v ZVD tyto insolvenční dražby nebyly dražbami dobrovolnými.
Autoři ve svém teoretickém úvodu předkládají i stanoviska, o kterých vědí, že jsou diskuzní. Jejich široké chápání dražby jim tak umožňuje uvažovat i poptávkové dražby (viz str. 10 Komentáře). To je snad jediná věc z Komentáře, se kterou KDČR nesouhlasí. Totiž pokud vyjdeme definice dražby z ObčZ:
§ 1771 Dražba
(1) Při dražbě je smlouva uzavřena příklepem.
(2) Již učiněná nabídka se zruší, pokud je podána vyšší nabídka, nebo pokud se dražba
ukončí jinak než příklepem.
potom se zde jednoznačně uvádí, že na dražbě se činí vyšší nabídky, což v případě poptávky není obecně možné (např. snaha o dosažení minimální ceny). Domníváme se, že zákonodárce by musel místo „vyšší“ použít „výhodnější“ apod. To je i důvod stanoviska KDČR, že „na dražbě se vždy prodává oproti tomu, na aukci se může i nakupovat“.
Po teoretickém úvodu Komentář obsahuje výklady dle jednotlivých paragrafů ZVD. Kromě uvedení souvisejících přepisů, obsahuje i přehled judikatury, což je vhodné jak pro dražebníky, tak i pro právníky, insolvenční správce, ale i soudce aj. Přece jenom dražební proces stanovený v ZVD je speciální a i přísně formalizovaný. V mnoha případech se však i ustálila dražební praxe, která překonala některá nepřesná pojmosloví a stanovené postupy v ZVD.
Komentář může odstranit i některé mýty a nešvary, které se do dražební praxe dostaly. Jedním z nich je, že dražebník uzavře na základě pokynu s insolvenčním správcem smlouvu o provedení dražby dobrovolné dle § 19 ZVD a nejnižší podání je stanoveno vzhledem k výši odhadu, který následně po uzavření této smlouvy určí soudní znalec dle § 13 ZVD. V tomto případě se KDĆR domnívá, že smlouva je neplatná, což je i v souladu s Komentářem na str. 229: „Vzhledem k tomu, že výše nejnižšího podání musí být stanovena ve smlouvě o provedení dražby, je zřejmé, že k ocenění předmětu dražby musí dojít již před jejím uzavřením …“
Autoři komentáře mají opačný názor na konání opakované dražby dražby opakované, tj. druhé či další opakované dražby, jak se v dražební praxi běžně děje (viz str. 335 Komentáře). I to je příklad toho, že ZVD si zaslouží aspoň technickou novelu, aby se náklady dražeb zbytečně nezvyšovaly.
Cílem Komentáře není vytvořit podklad pro novelu ZVD. Naopak pregnantní výklad pohledem renomovaných právníků je handbookem pro všechny, kteří se snaží pochopit teoretická východiska, ale i reakci na dražební praxi (judikáty). Umožňuje i zlepšit přípravu a provedení dražby dražebníkům, kteří sklouzli do rutinní praxe a seznámí se s dalšími možnostmi, které ZVD umožňuje.
KDČR vyhlásila elektronickou dražbu této zcela výjimečné publikace s podpisy autorů na portálu Prodej drazbou.cz. Celý výtěžek dražby bude věnován UNICEF – Dětský fond OSN.
RNDr. Jiří Bureš, Ph.D.,
předseda představenstva Komory dražebníků ČR
