Pletichy na dražbách existují historicky stejně tak dlouho, jako je pořádání dražeb. Jedná se o ekonomicky racionální chování dražitelů, aby na dražbě koupili draženou věc za co nejnižší cenu. Avšak i někteří dražebníci „si chtějí smočit sosáček“, jak mně před lety řekl jeden nestor – dražitel na kamenných dražbách. Pokud shrnu moje téměř dvacetileté zkušenosti licitátora, dražebníka, ale i „dražebního činovníka“, potom se neubráním pocitu, že i pletichy mají svoji hlubokou ekonomickou, ale i politickou základnu. Nakonec to vše uvidíme i při diskuzi v Parlamentu ČR při schvalování nového dražebního zákona.

1. Pletichy na kamenných dražbách

1.1. Pletichy účastníků dražeb – dražitelů

Snaha domluvit se jako účastník dražby s ostatními dražiteli je obecně považována za něco přirozeného, za neškodný společenský akt. Vždyť každá významnější dražba je i společenskou událostí. Zpravidla se koná v reprezentativních prostorách. Kromě dražitelů zde obchází i jejich poradci. Advokáti v drahých oblecích – zmocněnci velkých investorů rozvážně spolu řeší …  Kolem kmitají pracovníci dražebníka a rozvážně na to dohlíží ochranka. Totiž často se i skládají dražební jistoty, účastníci se zapisují a „fasují“ dražební čísla. Tento „před dražební“ mumraj má své kouzlo.

Není divu, že kuřáci v předsálí, dnes již před vchodem, si dopřávají svoji nikotinovou injekci. Starší „prostatici“ využívají možnost si „odskočit“. I káva povzbudí všechny přítomné. Tématem veřejných či utajených rozhovorů je především dražba, resp. předmět dražby, odhad ceny, nejnižší podání, ale i predikce, kam se to může na dražbě až dostat.

Zkušené oko pozná, kdo je na dražbě nováčkem, kdo naopak matadorem, či profesionálním pletichářem. Nováček je nervózní, vystrašený a okamžitě se stává středem pozornosti pletichářů. Zatímco v počátcích kamenných dražeb po roce 2000 většinou pleticháři byli přímo dražiteli, později přešli do role „dražebních poradců“.  Tedy oni se přímo dražeb neúčastní, jenom jsou jakýmisi „zprostředkovateli“ mezi dražiteli.

Profese pleticháře předpokládá být buď velmi společenským, žoviálním.  Nebo naopak by mě mít vzhled „vymahače“. Ideální je však spojení obou těchto rysů.  Pletichář většinou sympaticky osloví dražebního novice, probere s ním předmět dražby, řekne mu, že už ten odhad ceny se mu nelíbí, maximálně by to koupil za vyvolávací cenu, ale jsou na dražbě blázni, kteří to „budou tlačit nahoru“.

Tento nováček, který bývá často jediným vážným zájemcem, dosáhne svého adrenalinového maxima. Často se i podřekne, že přes limit X nepůjde. Pletichář pokývne a řekne něco ve smyslu „proč bychom se měli tahat za fusekli“ a  pokračuje „jsme přece lidi a musíme si pomáhat“. Nabídne dražebnímu novicovi, že vše zařídí, aby ostatní „kluci“ nedražili a nechali mu draženou věc za vyvolávací cenu, popř. po jejím prvním navýšení. Samozřejmě to nebude zadarmo, odstupné musí být výhodné pro všechny.

Kromě peněžního plnění může pletichář svoji nabídku i formulovat jako „cukr a bič“. To může být v případě, že by se objevil ještě nějaký další „aktivní dražitel“. Buď si vezme něco „na benzín“ nebo taky nemusí se svým autem odjet. Zažil jsem i implicitní pletichu. Na dražbu přišel advokát – zmocněnec investora a sním přišla skupina cca deseti „ukrajinských sportovců“.  Stal se vydražitelem, přestože měl na dražbě ještě dva zájemce. Stačila již přítomnost těchto diváků na dražbě.

Kromě výše uvedených „individuálních pletich“ existují na kamenných dražbách ještě skupinové pletichy. Dražbu obchází skupina dražitelů, která nedovolí (dobrovolně či nedobrovolně), aby jiní dražitelé činili podání. Čekají na opakovanou dražbu se sníženou vyvolávací cenou, a to i opakovaně.

Poctiví dražebníci se snaží výše uvedeným nekalým praktikám zabránit. Rozmisťují kamery (ale na WC je dát nemohou), jeden dražebník zase každému účastníkovi ihned přidělil hostesku. Ta ovšem také na pánské WC nemohla. Já osobně jsem už známé pleticháře při příchodu upozornil „Tady pletichařit nebudete.“.

Snad jediný efektivní způsob obrany dražebníka je, když na dražbu pošle nejlépe ve dvojici „tvůrce dražebního trhu“. Je to dražitel, který odmítne všechny nabídky pletichářů. Musí být hrubě asertivní. Začne tlačit licitaci nahoru a v ten správný okamžik musí přestat, aby se nestal vydražitelem. Tento „Aucion Maker“ však je předem dohodnut s dražebníkem, že reálně nebude hradit jako zmařitel náklady dražeb.

1.2. Pletichy dražebníků

Bohužel i dražebníci pletichaří, jak jsem již i výše uvedl. Často je to i požadavek navrhovatelů dražeb. Milý dražebníku, dražbu ti dáme, ale musíš …  Prví možností, je, aby dražebník konal dražbu v místnosti, kterou běžný zájemce najde pouze s velkými obtížemi. Ideální je neoznačená budova, komplikovaný přístup do dražební místnosti apod. Dražebník musí i připravit půdu svým „asistentům“ – pletichářům: např. tím, že zájemci musí projít vchodem, kde na ně již venku čekají tito „poradci“.

Dražebník může postupovat i tak, že vyvolávací cena bude zřejmě nepřiměřená jak k „bonitě“ předmětu dražby, tak i ve vztahu k odhadu ceny předmětu dražby stanoveného soudním znalcem. Dražebník dále stanoví vysokou dražební jistotu a domluví se s navrhovatelem na možnosti i několikerého „razantního“ snížení vyvolávací ceny. To spolu s kombinací výše uvedenými „opatřeními“ vede ke kýženému výsledku.

2. Pletichy na elektronických dražbách

Když v roce 2014 bylo umožněno novelou dražebního zákona provádět elektronické dražby, celá řada problémů s pleticháři odpadla. Dokonce jsem osobně zažil, že někteří mně známí pleticháři se stali vydražiteli na našich e-dražbách. Avšak i  na elektronických dražbách se  dějí pletichy. Potenciální zájemci se snaží získat kontakty na možné dražitele, přemlouvají dražebníka, aby jim v tom pomohl. Pouze dražebník má přehled, kdo se do dražby přihlásil a zná jeho plnou identifikaci.

Pletichy na elektronických dražbách se tedy spíše týkají dražebníků. Kromě prozrazení identity zájemců o dražbu „vyvolenému investorovi“, jsem se od jednoho z neúspěšných vydražitelů dozvěděl, že „byl vypnut“, tj. nemohl na internetu učinit podání. Vydražitel se mu potom pochlubil, že za „padesát kilo“ dražil přímo u dražebníka. Předpokládám, že tomuto neúspěšnému dražiteli dražebník prostě jenom v průběhu dražby zablokoval jeho IP adresu. Jak snadné, ale účinné.

I na elektronických dražbách je možné se setkat s osobou tvůrce aukčního trhu. Dokonce jeden z navrhovatelů mně sdělil, že tuto exkluzivní službu mu nabízel jistý dražebník, aby neprodal svoji nemovitost levně. Činnost je obdobná, jako na kamenných dražbách. Tento Auction Maker je jakýmsi „turbem“ na dražbě, podnítí licitaci s cílem dosáhnout maximální „dražební otáčky“.

Doporučení pro praxi

Přes výše uvedené je elektronická dražba nejúčinnějším způsobem transparentního prodeje majetku. Konkuruje jí pouze dobře nastavená elektronická aukce. Komora dražebníků ČR v novém dražebním zákonu doporučuje, aby všechny nucené dražby, tj. včetně dražeb insolvenčních, se děly výlučně elektronicky. Navíc doporučuje po výše uvedené zcela čerstvé zkušenosti blokace IP adresy se vrátit k Rakousko-Uherské tradici potírání pletich, a to pomocí tzv. předražku a předražitele. Tyto pojmy zavedl císařský Exekuční řád 79/1896 Ř. z. ze dne 27.5.1896, který u nás platil až do roku 1951. Je zde uvedeno, že je třeba „učiniti všechna opatření, jichž třeba, aby pokoj a pořádek byl zachován, jakož i aby byly zamezeny nedovolené úmluvy, zastrašování a jinaká kažení nabídek, …“.

RNDr. Jiří Bureš, Ph.D., předseda KDČR

PS. Krásný příklad pletich s “dobrým koncem” je sekvence z filmu “Tenkrát na Západě” viz https://youtu.be/qMtU6NSbCjY