Nechtěné odeslání SMS či emailu bývá někdy velký problém. Množství vtipů koluje o odhalené nevěře, provalené pomluvě. Horší bývá on line příkaz v internetovém bankovnictví. I v elektronických dražbách je možné se „ukliknout“, přestože elektronický dražební systém musím mít povinně následné potvrzení podání. V příspěvku uvedu skutečný případ, kdy se dražitel „ukliknul o nulu“. Nakonec vše musel řešit až Nejvyšší soud ČR. Máme první judikát „dražebního ukliknutí“.

Dne 20.04.2016 na www.prodej-drazbou.cz provedl dražebník elektronickou dražbu nemovitých věcí. Tento elektronický dražební systém umožňuje nad rámec platné legislativy automatické nabídky nejnižšího dalšího platného podání. Má i povinnou funkci opětovného kontrolního potvrzení dražitelem nabídnutého podání. Jeden z dražitelů však ručně zapsal svoji nabízenou částku a spletl se o nulu. Místo 2 610 000 Kč vložil 26 100 000 Kč. Po vyzvání systémem, aby částku 26 100 000 Kč potvrdil, se „ukliknul“. Potvrdil tuto sumu a učinil platné podání. Dražba skončila udělení příklepu. Cena dosažená vydražením dvacetinásobně převyšovala odhad stanovený soudním znalcem.

Tento „obmýlený dražitel“ sice ihned telefonicky kontaktoval licitátora, že je to zřejmě chyba systému, že ve skutečnosti učinil podání ve výši 2 610 000 Kč. Bohužel platná legislativa (zák. č. 26/2000 Sb., zákona o veřejných dražbách, ve znění násl. změn a doplňků – ZVD) neumožňuje učiněné podání „vzít zpět“, a to ani dražitelem, ani dražebníkem. Dražitel je svým podáním vázán. Pochopitelně vydražitel cenu dosaženou vydražením ve výši 26 100 000 Kč neuhradil. Dražba byla zmařena. V následné opakované dražbě byla dosažena dražební cena ve výši 3 850 000 Kč.

Dle ZVD má dražebník právo na náklady zmařené dražby a náklady na provedení opakované dražby. Protože v obou případech činily náklady dražby pouze odměnu dražebníka s DPH ve výši 5%, dražebník vyčíslil náklady na zmařenou dražbu, s přihlédnutím na ust.                § 18, odst. 3, na 1 161 000 Kč. Náklady na opakovanou dražbu potom činily 192 500 Kč. Protože obmeškaný dražitel (zmařitel) složil dražební jistotu ve výši 150 000 Kč, dražebník se rozhodl zažalovat zmařitele o zbylou částku, tj. 1 203 500 Kč.

Okresní soud si nejprve vyžádal posudek soudního znalce, který osvědčil, že elektronický dražební systém Prodej-drazbou.cz provozovaný společností BFT Management, a.s. (nebyla dražebníkem v této kauze) je plně zabezpečen proti výše uvedené chybě, tj. „navýšení o nulu“.  Protože dražebník nebyl provozovatelem tohoto systému, ani on nemohl zmařitelem učiněné podání jakkoliv ovlivnit.

Okresní a následně krajský odvolací soud rozhodly, že dražebník nemá právo na odměnu za zmařenou dražbu ve výši 26 100 000 Kč.  Shodly se však na tom, že dražebník má právo na odměnu jak ze zmařené, tak i z opakované dražby. V obou případech se však odměna dražebníka stanovila na 5% s DPH z ceny dosažené vydražením na opakované dražbě, tj. 3 850 000 Kč, a to v souladu s uzavřenou smlouvou o provedené dražbě mezi dražebníkem a navrhovatelem dražby – insolvenčním správcem. Tedy soud stanovil celkovou odměnu dražebníka (náklady obou dražeb s DPH) na 385 000 Kč. Po započtení dražební jistoty 150 000 Kč byla pohledávku dražebníka za zmařitelem 235 000 Kč.

Dražebník podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Argumentoval, že napadený rozsudek závisí na tom, jak má být stanovena výše nákladů dražebníka dle ZVD v případě zmaření dražby. Dražebník přitom poukázal, že ZVD neobsahuje žádné podmínky možné korekce výpočtu výše odměny a nákladů dražebníka stanovené ve smlouvě o provedení dražby. Dražebník i upozornil na možný precedens: zmařitel by mohl i v dalších elektronických dražbách konaných dle ZVD tvrdit, že chtěl učinit jiné podání.

Nejvyšší soud ČR (viz Rozhodnutí NS 21 Cdo 1063/2018) vyšel z ust. § 65 ZVD, kde je stanoveno, že právní vztahy upravené v tomto zákoně se řídí občanským zákoníkem (zák. č. 89/2012 Sb., ve znění násl. změn a doplňků – ObčZ), pokud není stanoveno jinak. Tedy právní úprava veřejných dražeb a vznik, trvání a zánik právních vztahů s nimi souvisejících obsažené v ZVD nejsou úplné. Nárok dražebníka podle § 28 odst. 4 ZVD je nutno považovat za nárok založený přímo tímto zákonem. Avšak nejde o nárok na náhradu škody, byť je koncipován jako důsledek porušení právní povinnosti vydražitele. Současně však Nejvyšší soud ČR uvedl, že podle ustanovení § 2 odst. 3 ObčZ výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

Nejvyšší soud ČR zamítl dovolání dražebníka a potvrdil tak rozsudky okresního i krajského soudu, které stanovily, že náklady dražebníka na provedení obou předmětných dražeb jsou ve výši 2 x 5% z ceny dosažené na opakované dražbě 3 850 000 Kč, tedy celkem 385 000 Kč.

Osobně se ztotožňuji s názorem soudů, že „by bylo nemravné vypočítávat odměnu z podání 26.100.000 Kč, když s ohledem na všechny okolnosti bylo zřejmé, že takového podání bylo dosaženo „ukliknutím“…hlavním účelem dražby je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, nikoliv výdělek na neúměrných sankcích…“

      „Ukliknutí“ zmařitele nakonec stálo „pouhých“ 385 000 Kč. Myslím si, že je to dostatečná „dražební pokuta“. V elektronických dražbách je třeba být velmi opatrný a pokud možno využívat „dražební automat“, jak je i nabízen v elektronickém dražebním systému Prodej-dražbou.cz.

RNDr. Jiří Bureš, Ph.D., předseda KDČR