MMR předala kompletní materiál týkající se návrhu nového zákona o veřejných dražbách Legislativní radě Vlády ČR (LRV). Protože zde předkladatel vůbec nereflektoval na připomínky KDČR, dnešního dne byla požádána Mgr. Marie Benešová ministryně spravedlnosti a předsedkyně Legislativní rady vlády, aby předala stanovisko KDČR pracovním skupinám v LRV, které tento návrh budou posuzovat.

KDČR zformulovala pro LRV tyto základní teze připomínek:

1.) Odmítáme vymezení pojmu veřejná dražba MMR, protože návrh uvažuje pouze kupní smlouvu, popř. smlouvu o smlouvě budoucí. Tedy by nebylo možné dle této definice MMR dražit mj. pohledávky (smlouva o postoupení pohledávky) či obchodní podíly (smlouva o převodu obchodního). V praxi by toto vymezení dražby s sebou neslo i povinnost, aby tato „dražební smlouva“ byla explicitně známa, např. jako příloha dražební vyhlášky. V praxi se takto postupuje dle ust. § 1771 ObčZ. Je třeba však odlišovat dražbu dle ust. § 1771 ObčZ, jako způsob uzavření konkrétní smlouvy a veřejnou dražbu, jako způsob nabytí vlastnictví.

2.) MMR zcela absentuje na ochranu účastníků dražeb. Proto KDČR navrhuje povinnost, aby dražebník vedl všechny finanční prostředky týkající se dražeb na zvláštním účtu dražebníka, který nepatří do majetku dražebníka. V minulosti jsme byli svědky toho, že jeden z největších dražebníků skončil v insolvenci a navrhovatel dražby musel incidenčními žalobami se domáhat výtěžku z dražby a ostatní dražitelé složených dražebních jistot.

3.) MMR dlouhodobě neřeší pletichy, které se dějí zejména na kamenných dražbách. I to je důvodem, proč jsou veřejné dražby kritizovány jako neprůhledný a netransparentní způsob zpeněžení v insolvenčních dražbách a je jich čím dále méně (viz přiložený graf). Z tohoto důvodu KDČR navrhuje:

– aby nucené dražby byly prováděny výlučně elektronicky; postupuje se zde analogicky jako v případě zadávání veřejných zakázek, kde je možné je zadávat výlučně elektronicky;

–  aby v novém zákonu byl institut předražek, který byl zaveden do soudních dražeb.

4.) KDČR tvá na tom, aby bylo zachováno rovné podnikatelské prostředí v oblasti provádění zejména nucených dražeb:

–  nebyly změkčovány koncese na provádění nucených dražeb a byly stejné, jako je tomu v případě provádění současných nedobrovolných dražeb;

–  v případě, že po vyhlášení nedobrovolné dražby je vydán exekuční příkaz na prodej předmětu dražby (často se jedná o malé částky – šikanózní jednání dlužníka), musí dražebník od dražby upustit;

– dražby prováděné exekutory pro insolvenční správce mají tu konkurenční výhodu, že exekutor není omezen výší dražební jistoty a v případě zmaření je obmeškaný vydražitel penalizován i doplatkem na vyšší cenu.

5.) Šikanózní insolvenční návrhy dlužníků: Velkým problémem uspokojení dražebního věřitele je, že dlužník podá insolvenční návrh, aby se vyhnul provedení nucené dražby. Proto se navrhuje, aby dražebník upustil od nucené dražby až poté, když soud vydal usnesení, kterým zjistil úpadek dlužníka.

Kompletní materiál s vyznačenými revizemi je k dispozici KDCR_ZVD_LRV_05-10-2019.