Dne 26. 2. 2015 v číslu 2/2015 měsíčníku KONKURS A Vyrovnání vyšel rozhovor s ing. Karlou Šlechtovou, ministryní pro místní rozvoj. Přiznám se, že jsem byl kontaktován mnoha dražebníky, cože to této sympatické paní ministryni připravili za odpovědi ministerští úředníci. Dne 11.3.2015 jsem poslal paní ministryni email, kde jsem ji napsal, že při čtení tohoto článku jsem si vzpomněl na film s Burianem a Marvanem „Katakomby“. Doporučil jsem paní ministryni, aby si nechala prověřit odpovědi a informace, které jí do úst v rozhovoru vložili její úředníci, nezávislým auditem. Seznala by, že ji ministerští úředníci „pěkně namydlili schody“. Dodnes jsem nedostal žádnou odpověď.
Poprvé jsem byl na MMR v září 2000, ministrem byl Petr Lachnit. To ještě nebyl ustanoven Odbor veřejných dražeb a vydávání koncesí a dozor zvládali dva pracovníci v Odboru bytové politiky. Od té doby jsem zažil nespočet ředitelů Odborů veřejných dražeb MMR, náměstků i ministrů MMR. Odbor veřejných dražeb nyní čítá celkem 13 úředníků, s loňským „ročním výkonem“ 86 kontrol dražeb. Z toho dokonce u jedné z kontrol, byl jednou z kontrolujících osob i bývalý zmocněnec největšího dražebního tuneláře – společnosti Clanroy, a.s. Tento zmocněnec – nyní pracovník Odboru veřejných dražeb, podepisoval dražební dokumenty tohoto tuneláře, ze kterých potom nebylo navrhovatelům dražeb plněno. Další kontrolující – pracovník Odboru veřejných dražeb této dražby vůbec nebyl kontrole přítomen. Přesto elektronicky podepsal protokol o kontrole.
Podle Wikipedie je od září 2000 ministryně Šlechtová již 15. ministrem MMR. Průměrná „životnost“ ministra MMR, popř. osoby pověřené výkonem, je necelý jeden rok. Ještě kratší „životnost“ mají náměstci ministra MMR, zhruba poloviční. Za poslední necelý rok odešli již dva náměstci MMR, kteří měli ve své gesci veřejné dražby. Poslední náměstek ing. Ondřej Votruba, který nastoupil na MMR v listopadu 2014, raději sám rezignoval dne 18.3.2015. Možná i proto, aby nepřekážel zásahu protikorupční policie na MMR následujícího dne. Dle informací z médií to však nebylo v „dražebních katakombách“.
Ale vraťme se k odpovědím paní ministryně ing. Karly Šlechtové ve výše uvedeném článku v měsíčníku KONMKURS A VYROVNÁNÍ. Aspoň naznačme, jak úředníci paní ministryni “namydlili schody“.
V první odpovědi se paní ministryně vyjadřuje ke statistice dražeb. Výhodou dražeb konaných dle zákona o veřejných dražbách (zák.č. 26/2000 Sb.) je, že všechny dražby nemovitého majetku a movitého nad 100 tis. Kč jsou zaznamenány na tzv. Centrální adrese (www.centralniadresa.cz). S pečlivostí České pošty, s.p., která je správcem Centrální adresy, jsou zde od roku 2000 uvedeny přesné údaje mj. o počtu dražeb, objemu draženého i vydraženého majetku, podílu dobrovolných i nedobrovolných dražeb. Z této statistiky jednoznačně vyplývá, že v roce 2014 byl absolutně nejnižší počet dražeb i objem vydraženého majetku. Na této věci nic nemění, že Centrální adresa zachycuje tzv. obchodní případy. O to je to horší, protože na jednu úspěšnou dražbu (zpeněžení) – obchodní případ připadá i několik opakovaných neúspěšných dražeb, které ve statistice nejsou. Podstatné však jsou případy, kdy se skutečně vydražilo. Je dobře, že Česká pošta, s.p. metodiku statistiky dražeb nezměnila. Je tedy možné srovnávat, jak se dražby využívají i pro zpeněžování majetku zejména z insolvencí (cca 80% draženého majetku, nikoliv 30%, jak vložili do úst ministryně její úředníci). Ano, je pravda, že insolvenční zákon posílil od 1.1.2014 pravomoc zajištěných věřitelů, kteří nyní rozhodují o způsobu zpeněžení zástavy. Právě jejich negativní zkušenosti s pletichami na kamenných dražbách, je vedou k tomu, že se nyní prodávají majetky dlužníků „nejvyšší nabídce s následně odsouhlasenou cenou“, tj. např. aukcí.
Ve druhé odpovědi se paní ministryně holedbá, jak MMR funguje jako dražebník. Opět stačí nahlédnout do statistiky dražeb na Centrální adresu. MMR jako dražebník je zde na 427. místě s celkovým počtem 8 dražeb a celkovým objemem 7,1 mil. Kč vydraženého majetku od roku 2000. MMR by se skutečně jako dražebník neuživilo. Dokonce se domnívám, že by MMR ani nemělo dražit, ale zaměřit se na rozvoj dražebního trhu.
Ve třetí odpovědi se paní ministryně vyjadřuje, zdali se skutečně domnívá, že prodej dražbou je transparentem způsobem prodeje. Paní ministryně tvrdí, že veřejná dražba je nejtransparentnějším způsobem prodeje, pokud jsou dodrženy podmínky zákona o veřejných dražbách. Ale právě v tom je ten problém. Současný zákon nemá žádné „protipletichářské nástroje“. MMR tvrdí, že na kamenných dražbách pletichy neexistují, že si s pletichami umí velcí dražebníci poradit. Je veřejným tajemstvím, že opak je pravdou. Proč např. už dávno MMR nezavedlo, jako je tomu v soudních či exekučních dražbách, tzv. předražek? Proč není možné využívat na dražbách tzv. limitní cenu? Proč se MMR bránilo zavedení elektronických dražeb, že musely být zavedeny „přílepkem“ k novele Občanského soudního řádu?
Snad nejkrásnější odpovědí, kterou úředníci vložili do úst paní ministryně, je na otázku, zdali je možné e-dražbou dosáhnout vyššího zpeněžení majetku. Emociálně uvádí „každý dražebník zná tu neuvěřitelnou soutěžní atmosféru …“ a jaksi opomíjí, že až příliš často se tato soutěžní atmosféra děje ještě před dražbou, solidní dražitelé (pokud si vůbec na dražbu troufnou zajít) jsou kontaktováni tzv. „investičními poradci“, kteří jim nabízí „pomoc“, úsporu nákladů na nákup předmětu dražby. Bohužel zatím nikdo neanalyzoval výtěžnost dražeb kamenných a elektronických. Dle zkušeností dražebníků z portálu Prodej-dražbou.cz, kde draží i soudy a exekutoři, se dosahuje výrazně vyšších cen na elektronických dražbách, než by tomu bylo na kamenných dražbách. Důvodem je, že se zde nepletichaří.
Osobně se domnívám, jak je tomu i na Slovensku, že MMR by nemělo vykonávat státní dozor v oblasti veřejných dražeb. Paní ministryně v rozhovoru tvrdí, že „celá agenda je již 15 let zavedená“ na MMR. Výsledkem je však to, že MMR se spíše stává hrobníkem veřejných dražeb, než by přispěla k rozvoji dražebního trhu. Možná i proto se Odbor veřejných dražeb přejmenoval na Odbor veřejných dražeb a realitní činnosti, aby si úředníci zachránili „chleba“ aspoň při kontrole realitních kanceláří. Avšak výkon veřejných dražeb a realitní činnosti se významně odlišují. Dražebník zpeněžuje jakýkoliv majetek dražbou, dnes stále více i aukcí. Z Pracovní skupiny k novele zákona o veřejných dražbách, kterou ustanovil před rokem odejitý náměstek MMR ing. Jiří Houdek, dodnes nic kloudného nevypadlo, ale vypadli oba náměstci z MMR.
Další otázkou v rozhovoru s ministryní Ing. Karlou Šlechtovou je, že drtivá většina dražeb je z insolvenčního řízení, ale dle platné legislativy jde o dražby dobrovolné. Logicky vyvstává otázka, zdali by tyto dražby neměly být dražbami nedobrovolnými a dražbou dobrovolnou by byl pouze případ, kde navrhovatelem je vlastník nebo osoba, která je oprávněna s předmětem dražby hospodařit (např. MMR, když provádělo své dražby). Paní ministryně tvrdí, že dle statistik je pouze 30% dražeb navrhovaných insolvenčními správci. Stačí opět nahlédnout do statistiky, která je na Centrální adrese. V roce 2014 byl objem draženého majetku v tzv. dražbách nedobrovolných (jedná se o dražby, kde navrhovateli jsou tzv. dražební věřitelé nikoliv insolvenční správci) cca 22%. Pokud by 30% tvořili jako navrhovatelé insolvenční správci, muselo by být 48% dražeb buď od vlastníků, nebo od subjektů, které mají právo hospodařit s majetkem (např. MMR). To je absolutní nesmysl. Nevím, jak bych vysvětlil dlužníkovi, jemuž na základě návrhu insolvenčního správce zpeněžujeme „střechu nad hlavou“, že se jedná o dražbu dobrovolnou. Kde vidí paní ministryně tu dobrovolnost vlastníka – dlužníka, když navrhovatelem této dražby je insolvenční správce?
Problematika veřejných dražeb je složitá. Téměř každý den se na Komoru dražebníků ČR obracejí i advokáti. Ani oni se v problematice dražeb či aukcí neorientují. V listopadu loňského roku jsme se sešli s mým kolegou Kamilem Stupkou s bývalým dnes již odejitým náměstek MMR ing. Ondřejem Votrubou. Připravili jsme pro Ing. Votrubu celou řadu statistik a diskutovali jsme i základní problémy dražebního trhu. Zajímal se o „české dražebnictví“ a sympaticky prohlásil, že o této problematice nic neví. Jako bych předjímal další vývoj událostí. Na úvod jsem ing. Votrubovi řekl, že v jednací místnosti jsem byl již několikrát, bohužel zde byl vždy nový a nový náměstek. Přítomna byla i současná ředitelka Odboru veřejných dražeb a realitní činnosti Ing. Zdeňka Niklasová, která je ve funkci již od června 2007. Nevím, jestli to bude mít i happy end, jako je tomu ve filmu „Katakomby“. Možná přednosta Sýkora bude dále vládnout „dražebním katakombám“.
RNDr. Jiří Bureš, Ph.D.
předseda Komory dražebníků ČR