Při vzpomínání Jiřího Suchého na začátky divadla Semafor v TV  jsem si promítl i dražební začátky v ČR. V této době před 15 lety jsem připravoval s JUDr. Miloslavem Olivou první celostátní sněm dražebníků. Zde byla fakticky založena Česká asociace dražebníků (ČAD).

V době největší slávy ČAD v roce 2002, kdy byl také největší objem draženého majetku 16,2 miliardy Kč, měla  i ČAD největší počet členů (119). Nakoukl jsem na web ČAD a zjistil jsem, že v současné době ČAD čítá pouhých 11 členů, z toho 3 členové mně potvrdili, že už se „ničeho v ČAD neúčastní“.

Budou to již 2 roky, kdy na jednání představenstva ČAD mně bylo vyčteno, že si z ČAD dělám Burešovu firmu. Ale hlavně byl odmítnut můj návrh a přesvědčení, že novela zákona o veřejných dražbách se musí ubírat tak, aby byly odděleny dobrovolné – vlastnické dražby od dražeb nedobrovolných (dražby z insolvencí, likvidací pozůstalostí a dražby navrhované zástavními věřiteli) a vše směřovat k elektronickým dražbám. To byl hlavní důvod mého odchodu z ČAD a založení Komory dražebníků ČR, která by se měla profilovat do skutečně samosprávné instituce.

RNDr. Jiří Bureš, Ph.D., předseda KDČR