V minulých dnech se v Praze konalo setkání dražebníků, kteří rokovali jak dál v oblasti provádění dražeb. Nový občanský zákoník i na konci ledna vydaná vyhláška k provádění elektronických dražeb nebyly jedinými tématy, které dražebníci diskutovali. Zeptali jsme se proto Jiřího Bureše, předsedy Komory dražebníků ČR, co všechno chtějí dražebníci změnit.
Překvapilo mě, že záštitu nad konáním workshopu k veřejným dražbám si převzal ministr MPO ing. Jan Mládek, CSc. a za MMR, které je gestorem zákona o veřejných dražbách, se nikdo Vašeho setkání nezúčastnil ….
Matku ani gestora zákona si člověk nevybírá. Zákon o veřejných dražbách (zák.č. 26/2000 Sb. – ZVD) vznikl před 14 lety, jako nástroj podpory bydlení v souvislosti s hypotékami. Proto také gestorem tohoto zákona je MMR, které si dražebnictví přehazovalo jako horký brambor. Dokonce vloni bylo spolu s pohřebnictvím v sekci náměstka pro regionální rozvoj a turistický ruch. Sám náměstek, jako bývalý greenkeeper (člověk, který se stará o údržbu golf. hřiště), vůbec o problematiku veřejných dražeb neprojevil zájem. Proto i ing. Zdeňka Niklasová, která je ředitelkou Odboru veřejných dražeb již od roku 2007, mohla nad dražbami dále kralovat. Pozitivním momentem je příchod nové ministryně MMR Mgr. Věry Jourové, která okamžitě změnila organizační strukturu a veřejné dražby se dostaly do sekce veřejného investování. Osobně jsem ředitelku ing. Zdeňku Niklasovou zval na workshop, oslovili jsme i nového náměstka MMR ing. Jiřího Houdka, který má dražby ve své gesci. Bohužel Ing. Zdeňka Niklasová se omluvila spolu se všemi svými kolegy z důvodu pracovní vytíženosti. Osobně mě mrzelo, že někteří pracovníci MMR by přivítali účast na naší diskuzi, ale netroufli si požádat o svolení. O to více jsme přivítali zástupce MPO, včele s ředitelem Odboru živností Ing . Bc. Petrem Kameníkem. Proto i prvním bodem diskuze bylo postavení dražebníka.
Dražebník je živnostníkem. Měl by mít tedy jiné postavení, jako je tomu např. u exekutorů?
V žádném případě nechci srovnávat výkon dražební činnosti s činností exekutora. Dražebník je dle mého názoru, a jak i vyplynulo z diskuze, především zvláštním zprostředkovatelem. Typicky je tomu v případě dobrovolných dražeb movitých věcí, kde vlastník, např. majitel obrazu, požádá dražebníka – galeristu, aby mu prodal v dražbě – aukci uměleckých děl tento obraz. Zde skutečně je dražebník zprostředkovatelem prodeje. Avšak pokud je věřitel oprávněn se uspokojit prodejem zástavy dlužníka, potom již nejde o pouhý prodej, ale určitý výkon práva. V rámci diskuze jsem použil paralelu s mediátorem, který postupuje dle zákona o mediaci (zák.č. 202/2012 Sb.). Svojí činností – mediací dosahuje smírného řešení mezi osobami na konfliktu zúčastněnými. Dražebník nedobrovolných dražeb je také jakýmsi mediátorem mezi věřitelem a dlužníkem, popř. mezi insolvenčním správcem a dlužníkem. Mimochodem mediátor je příkladem výkonu činnosti mimo rámec živnostenského zákona.
Tedy dle Vašeho názoru v prvním případě by šlo o zprostředkování a ve druhém o jakousi mediaci?
S tím souvisí vymezení pojmu veřejná dražba. Jsem rád, že účastníci diskuze se shodli na nutnosti zcela nově definovat tento pojem. Totiž pojetí dražby v ZVD je v rozporu s novým občanským zákoníkem, který dražbu považuje za zvláštní způsob uzavření smlouvy, tj. převod práva. Naproti tomu zákon o veřejných dražbách vymezuje dražbu jako přechod práva. To má mnoho zcela praktických důsledků. Dražebníci se obávají, že tato diskrepance povede k mnoha žalobám na neplatnost dražeb. Převod práva je na místě v případě vlastnických dražeb, kde navrhovatelem je vlastník a je zde vůle předmět dražby co nejvýhodněji prodat. Oproti tomu dlužník nemá žádnou vůli se svého majetku zbavit prodejem dražbou. Všichni jsme se shodli, že naopak všemi způsoby se dlužník snaží zabránit tomuto „zvláštnímu způsobu uzavření smlouvy“. Dražby historicky byly vždy výrazem něčeho nedobrovolného, nuceného. Proto máme i aukci, která je příkladem skutečně dobrovolného prodeje či nákupu (např. při zadávání veřejných zakázek). Proto také dražebníci s uměleckými předměty či starožitnostmi nazývají své dražby aukcemi.
Co je tedy veřejná dražba?
Z naší diskuze na workshopu jsme vyšli z definice veřejné dražby uvedené v ZVD. Veřejnou dražbu považujeme za veřejné jednání, jehož účelem je nabytí vlastnického či jiného práva k předmětu dražby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě, nebo v prostředí veřejné datové sítě na určené adrese, s výzvou k podávání nabídek, a při němž na osoba, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, nabude příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, nebo totéž veřejné jednání, které bylo licitátorem ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. V případě vlastnických dražeb potom jde o převod práva. Pro nedobrovolné dražby, jejichž navrhovatelem je osoba, která je na základě zvláštního zákona oprávněna předmět dražby zcizit, jde o dražby nedobrovolné. Odstraníme tak mj. i paradox, že dražby prováděné na návrh insolvenčních správců jsou dražbami dobrovolnými.
ZVD tedy by měl být novelizován tak, že zde budou dva typy dražeb, a to vlastnické a ostatní – nedobrovolné dražby?
Nechť vlastník se svým majetek si dělá co chce. V případě prodeje dražbou by neměl být nikterak omezen a skutečně jde pouze o zvláštní způsob uzavření smlouvy, převodu práva. V případě ostatních dražeb je zde akt nedobrovolnosti. Dlužník musí strpět prodej majetku dražbou navrženou např. insolvenčním správcem nebo zástavním věřitelem. Mj. právo se uspokojit prodejem zástavy chceme umožnit nejenom dražebnímu věřiteli, ale i zástavnímu věřiteli na základě předchozí dohody s dlužníkem. Potom zde máme i zpeněžování majetku při likvidaci dědictví aj. V těchto případech jsou na dražebníky kladeny daleko vyšší nároky, než na pouhé zprostředkovatele prodeje ve vlastnických dražbách. Odpadnou tak i „dražebníci na jedno použití“, kteří v praxi jsou použiti některými insolvenčními správci. Ztíží se i praxe „já na správce a správce na mě“, kdy insolvenční správci, kteří jsou současně dražebníci, si navzájem přehazují své dražby.
Znamená to, že workshop se spíše zaměřil na dražební teorii?
Pokud si nevyjasníme základní pojmy a postavení dražebníka, těžko můžeme konzistentně navrhovat novelu ZVD. Na workshopu se probíraly i zcela praktické věci. Dražebníky trápí vysoké náklady na plnění svých informačních povinností na Centrální adrese (www.centralniadresa.cz), kterou provozuje již téměř 14 let Česká pošta, s.p. Původně tato elektronická vývěska sloužila i pro uveřejňování informací o veřejných zakázkách. Protože povinnost zde uveřejňovat údaje o dražbách mají pouze dražebníci postupující dle ZVD, exekutoři či soudy tuto povinnost nemají, je provoz Centrální adresy dle některých informací pro Českou poštu ztrátový. Dražebníci již v minulosti několikrát navrhovali zavedení elektronických formulářů. Naposledy jsem to navrhoval osobně na jednání Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny v květnu 2013. Bylo mně na tomto plénu ing, Zdeňkou Niklasovou sděleno, že zavedení formulářů si vyžádá poměrně mnoho času. Nemohu si nevzpomenout v tomto případě na podobném odmítání zavedení e-dražeb, což se podařilo bez vědomí MMR přílepkem k novele OSŘ. Ještě jednou děkují dražebníci za tento počin ministerstvu spravedlnosti ČR.
Probíral se na workshopu i nedávný krach jednoho z největší dražebníků?
Oficiálně nikoliv, i když kuloárně ano. Přítomný byl dokonce jeden z bývalých pracovníků zkrachovalé společnosti CLANROY, a.s. Sami dražebníci usilují o vyčištění dražebního trhu. Tak např. se navrhuje v novele ZVD zavedení zvláštního účtu pro skládání dražebních jistot a úhradu cen dosažených vydražením. Dražebník by měl mít povinnost založit a vést zvláštní svěřenecký účet nepatřící do majetku dražebníka pro provádění dražeb tak, aby byli účastníci dražeb mj. ochráněni v případě insolvenčních řízení vedených s dražebníkem. Dalším bodem bylo i omezení praní špinavých peněz a úhrada plateb v hotovosti. Bohužel stále je zde stanovisko ministerstva financí, že dražebník nesmí zakázat přijímat jakoukoliv hotovost při úhradě ceny dosažené vydražením. Navrhuje se omezit všechny hotovostní platby částkou 15 000 EUR. Jsou zde i nevyjasněné otázky konání a vyhlašování opakovaných dražeb opakovaných dražeb. Vzpomínám si, že dražebníci byli trestáni MMR za provedení druhé opakované dražby. Je tedy třeba tuto věc zcela pregnantně legislativně upravit. Paradoxem je i to, že v případě dražeb neovitých věcí může dražebník vybírat odměnu i od vydražitele. Avšak v případě dražeb nemovitostí je tento postup zakázán.
Nebude jednání workshopu pouhým plácnutím do vody?
Sedm let dražebníci doslova bojují s MMR ve věci novely ZVD. Pod praporem kompatibility ZVD s novým občanským zákoníkem se MMR nechalo pouze zmocnit k vydání prováděcí vyhlášky k e-dražbám. Vyšla sice pozdě až na konci ledna, ale nikomu nevadí. Je totiž zcela bezzubá a MMR zde rezignovalo na výkon státního dozoru v oblasti e-dražeb. Nvrhovali jsme atestace elektronických dražebních systémů, jak je tomu v případě elektronických tržišť při zadávání veřejných zakázek. Pokračuje tak „filozofie“ vedení Odboru veřejných dražeb pokud možno nic na ZVD neměnit. Proto i mezi dražebníky panuje slovy klasika „blbá nálada“ a nevíra, že se něco změní. Už si zvykli i na své pleticháře. Bez politické podpory dražebníci žádnou změnu neprosadí. Proto spoléháme nejenom na podporu nové ministryně MMR Mgr. Věry Jourové, ale i na ostatní členy nové vlády. Kromě ministra ing. Jana Mládka, CSc., jsme nabídli naše zkušenosti i nové ministryni spravedlnosti prof. JUDr. Heleně Válkové, CSc. Připravujeme i naše prezentace v Poslanecké sněmovně.
zdroj: Konkursní noviny č. 3/2014