Insolvenční dražby exekutorů

      Podle informací, které mám, a to nejenom od členů naší Komory i od insolvenčních správců, narůstá počet dražeb prováděných soudními exekutory při zpeněžování majetkové podstaty dlužníků.  Zatímco zákon o veřejných dražbách (zák. č. 26/2000 Sb. – ZVD) nabyl účinnosti dne 1. května 2000, zákon o soudních exekutorech (zák. č. 120/2001 Sb. – ExŘ) nabyl účinnosti až o rok později – také 1. května. Třeba tento den se bude jednou slavit jako Svátek práce, dražebníků a exekutorů. Hlavním předmětem podnikání dražebníka je transparentně zpeněžovat majetek dobrovolnou či nedobrovolnou dražbou dle ZVD. Oproti tomu exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů, přičemž také využívá institut dražby.

V září 2015  Krajský soud v Brně rozhodl soudcem JUDr. Vlastou Bruknerovou ve věci insolvenčního řízení na majetek dlužníka (č.j. KSBR 29 INS 33609/2013), že soud zprošťuje dosavadního správce v tomto insolvenčním řízení, a to s odůvodněním, že tento insolvenční správce (IS) postupoval v rozporu s insolvenčním zákonem. Pochybení soud shledal v tom, že IS na základě pokynu zajištěného věřitele uzavřel smlouvu o provedení dražby dobrovolné se soudním exekutorem.  Soud konstatoval, že sice dražba prováděná exekutorem podle ust. § 76, odst. 2 ExŘ, tj. procesně dle občanského soudního řádu (zák. č. 99/1963 Sb. – OSŘ), je zvláštní formou dobrovolné dražby, v řadě ohledů srovnatelnou s dražbou dobrovolnou podle § 17 a násl. ZVD, avšak exekutor nepostupuje podle ustanovení ZVD, nýbrž výlučně podle ustanovení ExŘ.

Dle názoru insolvenčního soudu je výčet způsobů zpeněžení majetkové podstaty dlužníka uvedený v ust. § 286 insolvenčního zákona taxativní a nelze jej dále rozšiřovat. Pokud předmětné ustanovení stanovuje, že majetek dlužníka lze prodat veřejnou dražbou konanou dle ZVD, postupem dle OSŘ nebo prodejem mimo dražbu, pak dle názoru insolvenčního soudu zpeněžení majetku dlužníka dražbou dobrovolnou konanou dle ExŘ není způsob upravený v ust. § 286 insolvenčního zákona a nelze jej rovněž pod žádný z výše uvedených způsobů zpeněžení majetkové podstaty podřadit.

Zajímavý argument soudu je i procesní stránka věci. Totiž u dražeb konaných dle ZVD je celá řada odlišností oproti dražbám konaných dle ExŘ, resp. OSŘ.  Soud zejména explicitně uvádí omezení výše dražební jistoty, povinné prohlídky předmětu dražby, které stanoví ZVD a které nejsou upraveny v OSŘ.

Položil jsem si otázku: Proč až teprve v posledních cca dvou letech narostl počet insolvenčních dražeb exekutorů? Dle mého názoru hlavním důvodem je, že výrazně klesá počet exekucí. Dle údajů uvedených na severu Aktuálně.cz dne 19.1.2016, v roce 2015 bylo v ČR zahájeno 782 tisíc exekucí, což je o 96 tisíc méně než v roce 2014.  Rekordní počet exekucí je datován do roku 2011 s počtem  nařízených exekucí 959 tisíc. Sice dle Jiřího Hovorky, autora výše uvedeného článku „Exekucí výrazně ubylo. Vymahatelnost dluhů je ohrožena, varuje šéfka komory“,  je důvodem omezení „byznysu s dluhem“, ale osobně se domnívám, že hlavním důvodem je, že „bonitní dlužníci utečou do oddlužení“, tj. podají na sebe insolvenční návrh a soud jim povolí oddlužení.

Tak jako v oblasti provádění dražeb dle ZVD, kde cca prvních 15 největších dražebníků loni provedlo cca 80 % dražeb, tak se domnívám, že i v oblasti „exekučního trhu“ je koncentrace velkých, profesionálně zdatných exekutorů, kteří mají dostatek vlastních dražeb. Ti ostatní se musí přeorientovat na tzv. další činnosti exekutora dle ust. § 74 a násl. ExŘ. Sem patří kromě poskytování právní pomoci, provádění autorizované konverze dokumentů, sepisování listin, přijímání peněz, doručování písemností soudu aj., též provádění dražeb movitých či nemovitých věcí na návrh vlastníka či osoby oprávněné disponovat s těmito věcmi (ust. § 76, odst. 2 ExŘ).

Domnívám se, že jsme svědky určité specializace některých exekutorů na provádění insolvenčních dražeb.  Jeden z mých kolegů je nazývá dražebními exekutory a možná dojde i na realitní exekutory, kteří budou provádět dražby nemovitých věcí přímo na návrh jejich vlastníků. Třeba dojde i k další specializaci exekutorů na provozování úschoven, doručování či provádění konverzí listin.

Ano, úmyslně jsem posledními dvěma větami vše „přeexponoval“. Přece poslání exekutora (stejně jako insolvenčního správce) je jiné, než zpeněžovat majetek pro třetí subjekty. Snad mohu použít citaci jednoho insolvenčního správce, který reagoval na zaslanou informaci o výše uvedeném rozhodnutí Krajského soudu v Brně: „Zcela mi mluvíte z duše, ovšem někteří věřitelé zarputile trvají právě na tomto způsobu (a to ani nemluvím o tom, že nákladnější způsob zpeněžení jsem také nikdy nezažil), a s nimi musíme vycházet, přeci jen dlužníci přicházejí a odcházejí, kdežto věřitelé se opakují, stále ti stejní. Proto Vám ještě jednou děkuji za zaslané rozhodnutí a věřím, že napříště výrazně zlepší moji vyjednávací pozici.“

Osobně hlavním problém nevidím v tom, jestli poznámka v § 286, odst. 1, písm. a) ZVD je normativní, tj. závaznou součástí insolvenčního zákona, jak se domnívá výše uvedená soudkyně Krajského soud v Brně JUDr. Vlasta Bruknerová.  Dle mého názoru správně tato soudkyně rozpoznala účelovost postupu mimo režim ZVD, a to mj. z hlediska nepřiměřenosti požadované dražební jistoty, jejíž výše výrazně omezila účast dražitelů. Skutečností je, že ani v případě konání kamenné dražby dle ZVD není zde záruka její transparentnosti. Oponenti mohou namítnout, že v dražbě dle OSŘ by zde býval byl i „opravný prostředek“ – předražek. Za Rakousko – Uherska by jeho výši stanovil soud. Dnes je to povinné navýšení o ¼ nejvyššího podání.

Dle mého názoru jediným řešením je sjednotit proces provádění dražeb v ČR (dle ZVD, OSŘ, ExŘ), včetně závazné povinnosti poskytování informací o dražbách, provádění prohlídek předmětu dražby (aspoň jednu) a dalších nástrojů, které by eliminovaly zejména pletichy na dražbách a vedly tak ke transparentnímu zpeněžování majetku nejenom dlužníků. Bohužel nutným předpokladem je i to, aby provádění veřejných dražeb nebylo považováno za jakousi realitní činnost, podporu bydlení apod. a přešlo z gesce Ministerstva pro místní rozvoj nejlépe do gesce Ministerstva spravedlnosti. Vzniká však otázka, jestli toto ministerstvo se současným jeho vedením by bylo ochotno si převzít dražebníky po své nedávné prohře s  insolvenčními správci na Ústavním soudu ve věci osobní přítomnosti IS v jejich provozovnách.

 RNDr. Jiří Bureš, Ph.D.

předseda představenstva Komory dražebníků ČR