Vánoce jsou časem pohádek: Pohádka o dražební carevně

DrazelinaByla, nebyla jedna carevna Draželína. Sídlila na vysokém kopci, v krásném zlatém zámku. Ze své drahokamy vykládané komnaty dohlížela ostrým zrakem na své poddané. Nikoho v říši nešetřila. Snad jenom své carské úředníky, kteří se před ní hrbili a jí pochlebovali. Nevolníci – dražebníci si museli klopotně vydělávat na svoji obživu. Jenom Jeníčka s Mařenkou carevna Draželína od jejich dětství adorovala. Mladou carevnu Draželínu totiž zachránil jejich otec, když zabloudila v hlubokém lese.

Jednou přišel do carské říše nebojácný princ Jarmil. Podivoval se, že zde byly dražby na úbytě. Dražební úrodu kradli zlí pleticháři a pěstovali z ní své omamné byliny. I Jéňa s Máňou jim v tom pomáhali.
Tož rozhodl se princ Jarmil, že o tom podá zprávu samotné carevně Draželíně. Požádal hodného krále Artuše, strýce carevny, aby se u ní přimluvil. Ta však audienci odkládala. Připravovala s Jendou a Máňou dražební pikle. Obětí měl být klášter, který měla ve své moci královna Kateřina.

Nic nezmohl princ Jarmil se svojí družinou. Královna Kateřina prosadila svou. Spolu s proradným Jéňou, Máňou a carevnou Draželínou prodali klášter za mrzký peníz uherskému králi Roháčovi. Jak se jim to podařilo? Inu kouzlem bylin, které v carské říši pěstovali pleticháři.

Když dobře prodali, všichni hodovali na dvoře carevny Draželíny. Hodný král Artuš tam však nebyl. A udělali dobře i další, kteří nepřišli. Všichni prý po tom hodokvasu dostali hnačku. Inu bylo, nebylo, ani endiaron nebyl. Jenom ti pleticháři dál pěstují své omamné byliny.