Insolvenční mafie nebo mafie zajištěných věřitelů?

     Pojem insolvenční mafie zpopularizoval ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Tento mladý sympatický ministr, který letos v sychravém březnu přijel na první jednání vlády na kole, mně připomněl jednu scénu ze slavného oskarového filmu Poslední císař.  Zde Pchu-i, vládce čínského impéria, se pod dozorem sira Johnstona, profesora z Anglie, prohání po Zakázaném městě na kole. Dál však než k zavřené bráně se nedostane.  Pchu-i je izolovaný od vnějšího světa a pouze tuší, co se za branami jeho paláců děje.

Poprvé jsem slyšel pojem insolvenční mafie na ministerstvu pro místní rozvoj (MMR) na podzim 2004, když se diskutovala novela zákona o veřejných dražbách (zák. č. 26/2000 Sb. – ZVD). Tehdy se kritizovala skutečnost, že mnoho konkursních správců jsou současně dražebníky. Protože dle tehdy platné legislativy konkursní správce rozhodoval i o způsobu zpeněžení majetku dlužníka, nemusel se s nikým dělit a „vesele“ zpeněžoval majetek dlužníka dražbou. V té době nebyla možnost provádět elektronické dražby, byly to zlaté doby těchto „konkursních podnikatelů“.  Přitom došlo i k první akumulaci „dražebního kapitálu“ a k expanzi některých dražebníků. Avšak později i k jejich krachu (např. společnost Clanroy, a.s.).

Stále mám před sebou výše uvedenou diskuzi na MMR, které předsedal tehdy nový náměstek pro bytovou politiku na MMR Ing. Ivan Přikryl, do té doby předseda stavebních družstev. Výsledkem těchto a dalších diskuzí byla novela ZVD, a to zákonem č. 315/ 2006 Sb. Do ZVD § 6 se sice nově vložil odstavec 4:

„Je-li navrhovatelem správce konkursní podstaty, nesmí se na dražbě podílet jako dražebník. Je-li navrhovatelem správce konkursní podstaty, který je právnickou osobou, nesmí dražbu provádět dražebník, který je ve vztahu k navrhovateli společníkem, osobou tvořící s ním koncern, jeho statutárním orgánem nebo členem jeho statutárního nebo jiného orgánu anebo jeho zaměstnancem, ani dražebník, jehož je navrhovatel společníkem. Je-li navrhovatelem správce konkursní podstaty, který je fyzickou osobou, nesmí dražbu provádět dražebník, který je ve vztahu k navrhovateli osobou blízkou nebo jeho zaměstnancem, ani dražebník, jehož je navrhovatel společníkem, statutárním orgánem nebo členem jeho statutárního nebo jiného orgánu anebo jeho zaměstnancem.“

avšak po účinnosti této novely 1.9.2006 často došlo pouze k formálnímu oddělení správce konkursní podstaty od dražebníka. Správci konkursních podstat i po této novele využívali své „vlastní“ dražebníky pro zpeněžování majetku dlužníků. Někteří i dále propojili toto „podnikání“ na „investory“, kteří překupovali a dále nakupují, i s využitím pletich na kamenných dražbách, majetky dlužníků za „výhodné“ ceny.

Novela insolvenčního zákona (zák. č. 182/2006 Sb. – IZ) účinná od 1.1.2014 (předpis č. 294/2013 Sb.) radikálně změnila postavení insolvenčního správce (IS). Z bývalého „lesopána“ se IS stal pouhým vykonavatelem pokynů zajištěného věřitele (ZV) při zpeněžování majetku dlužníků (§ 293 IZ). Zákonodárce tím chtěl výrazně posílit pravomoc ZV, protože se mj. domníval, že se tím dosáhne omezení činnosti shora uvedené insolvenční mafie. Předpokládal, že ZV budou mít skutečný zájem na efektivním a transparentem zpeněžování majetku dlužníků s cílem se maximálně uspokojit a současně i oddlužit dlužníka.

Bohužel všechna šedá je teorie, však věčně zelený je strom života i insolvencí. Skutečností je, že jakýkoliv způsob zpeněžení zajištěného majetku (dražba, prodej mimo dražbu) musí IS projednat se ZV, a to nejenom s prvním v pořadí. Protože často jsou ZV velké finanční instituce, které navíc mají své pohledávky podzajištěny, je tento proces pro IS těžkopádně tristní. ZV mají i své privátní zájmy, nemohou se dohodnout ani na způsobu prodeje, na „zpeněžovateli“ či na podmínkách zpeněžení. Výsledkem je, že předmět zajištění – nemovitost chátrá a její prodej trvá i více než rok. Tento postup „bere elán“ i poctivým IS, kterým nic jiného nezbývá, než se podřídit pokynům ZV nebo vše nechat vyhnít.

Ve věřitelských výborech ZV zastupují úředníci, kteří často pracují za hubený plat. Není tedy divu, že i oni si „chtějí smočit zobáček“. Často mají svého favorizovaného dražebníka či realitní kancelář. Je až dojemné, jaké argumenty potom předkládají IS. Někteří IS podlehnou tlaku na výběr dražebníka či realitní kanceláře, přestože dobře vědí, že jejich nabídka není nejvýhodnější. Nechtějí se dostat na „black list“ velkých finančních institucí, kteří jsou ZV. Riskují totiž, že když budou neposlušní, budou tímto ZV odvoláni.

Někdo může namítnout, že ministr Robert Pelikán měl na mysli jinou insolvenční mafii. Seskupení osob, které účelově pošlou firmu do konkursu a potom „vytěží majetek“ tohoto dlužníka. Avšak bez vedoucí role ZV je tento proces nemyslitelný. Dle mých zkušeností, ale i stížností, které dostáváme na Komoru dražebníků ČR ze strany dlužníků i IS, začíná nová éra, a to doba mafie ZV. Nahrává tomu i skutečnost, že řada finančních institucí se zbavuje svých zajištěných pohledávek. Potom do tohoto procesu vstupují tito ZV, mají své vykonavatele – IS, kteří zase dle jejich pokynů zpeněžují majetek dlužníků. Vzniká tak nové „kooperační sdružení“ těchto podnikatelů, na kterou se váží i realitní kanceláře. V těchto řetězových obchodech vše nakonec zaplatí dlužník. Je s podivem, že tento aspekt činnosti insolvenční mafie ministr Robert Pelikán přehlíží. Třeba sesedne z kola a přesedne do letadla, jak to učinil v červenci letošního roku, když na jednání ministrů v Lucemburku vyrazil v Cessně, kterou sám pilotoval. Garantem novely ZVD je MMR, to jenom na obranu sympatického mladého ministra.

RNDr. Jiří Bureš, Ph.D.

Předseda Komory dražebníků ČR