Noviny pro konkurs a vyrovnání – rozhovor s Jiřím Burešem

Článek Dražební rok a dražební dinosauři v Konkursu a vyrovnání č. 1/2014 Jiřího Bureše, předsedy Komory, vzbudil mnoho reakcí. Proto jsme mu položili několik otázek k provádění veřejných dražeb v ČR.

Máme za sebou jeden a půl měsíce roku 2014. Co je nového v oblasti dražeb?

Pro nás dražebníky je nejpodstatnější událostí uvedení Mgr. Věry Jourové do funkce ministryně MMR. Je sympatické, že prakticky okamžitě paní ministryně vydala nový organizační řád a Odbor veřejných dražeb byl začleněn (staro) nově do Sekce veřejného investování a cestovního ruchu, který má ve své gesci náměstek ministryně Ing. Jiří Houdek. Další dobrou zprávou pro dražebníky je uvedení do funkce ministryně spravedlnosti prof. JUDr. Heleny Válkové, CSc.,  která se zaměřila na novelu občanského zákoníku. Je totiž mj. nekompatibilní s platným zákonem o veřejných dražbách (zák.č. 26/2000 Sb.).  Dalším příslibem je i osoba nového ministra průmyslu a obchodu Ing. Jana Mládka, CSc., se kterým jsem již v minulosti některé problémy dražebníků osobně diskutoval. Samozřejmě „novot“ je celá další řada.

Je novotou i to, že svoji činnost zahájila Komora? Jde o transformaci České asociace dražebníků v souladu s novým občanským zákoníkem?

Změna je život a po 13 letech mého působení v Asociaci jsem se s ní rozešel. Hlavním důvodem byly principiálně odlišné představy na postavení dražebníků. Základním cílem Komory je vytvořit skutečně samosprávnou komoru, jako je tomu v případě „podnikatelů“, jako jsou exekutoři, daňoví poradci, auditoři aj.,  tj. klást na dražebníky vysoké nároky, zamezit činnosti dražebníkům „na jedno použití“ či „dražebním mastodontům“.  Příkladem je diskuze k provádění elektronických dražeb. Zásluhou nás dražebníků a zejména Ministerstva spravedlnosti se podařilo prosadit do legislativy provádění elektronických dražeb dražebníky, kteří splňovali náročnější podmínky požadované na provádění nedobrovolných dražeb (mj. minimální pojištění odpovědnosti ve výši 35 mil. Kč).  MMR však svojí novelou tuto kvalifikaci  od 1.1.2014 zrušilo. Dalším důvodem mého rozchodu bylo, že Asociace nezaujala zcela jednoznačné stanovisko, aby odsoudilo činnost svého člena – společnost CLANROY, a.s., která skončila v konkurzu. Je zde i negativní nazírání na některé další osoby ve vedení Asociace.

Jak si Komora představuje provádění veřejných dražeb? Základem je změna legislativy …

 Ano, změna platného zákona o veřejných dražbách je nutnou podmínkou k tomu, abychom vymýtili nešvary na veřejných dražbách, počínaje pletichami a vydíráním konče. Veřejné dražby se musí stát nástrojem transparentního zpeněžování majetku, maximálního oddlužení dlužníka a uspokojení věřitele.   Klíč ke změně drží Ing. Zdeňka Niklasová, ředitelka Odboru veřejných dražeb  MMR. Přestože tento klíč  drží paní ředitelka již sedmým rokem, k žádnému zlepšení  pro mě z  (ne) pochopitelných důvodů nedošlo. Posledním legislativním „štěkem“ je opožděné vydání bezzubé prováděcí vyhlášky k elektronickým dražbám. V ní se mj. MMR zcela vzdává výkonu státního dozoru nad elektronickými dražbami.  Je to stejné, jakoby se vydala silniční vyhláška, jezdit by mohl kdokoliv i bez řidičáku a nikdo by dodržování této vyhlášky nekontroloval. Ideální situace pro dražební piráty.

Legislativní proces je vždy dlouhodobější, podstatné je to, aby byla shoda na dosažení společných cílů …

 Bohužel novela zákona o veřejných dražbách zatím stále není v plánu legislativních prací MMR. Proto Komora zpracovala vlastní návrh. Novela musí  řešit základní principiální nekompatibilitu tohoto zákona s občanským zákoníkem.  Dle zákona o veřejných dražbách při prodeji dražbou dochází k přechodu práva, zatímco občanský zákoník vymezuje dražbu jako zvláštní způsob uzavření smlouvy -  převod práva. To má mnoho zcela praktických důsledků,  jak pro navrhovatele dražby, tak i pro vydražitele.  Zjednodušeně řečeno občanský zákoník jakoby klade rovnítko mezi navrhovatelem dražby a prodávajícím  a na straně druhé ztotožňuje vydražitele s kupujícím.

Tedy dražebník by měl být pouze zprostředkovatelem či zvláštním prodejcem?

 Mnoho realitních kanceláří skutečně považuje prodej dražbou jako za jiný způsob prodeje, který je sice komplikovanější, ale skýtá i některé výhody. Např. daň z převodu nemovitosti platí vydražitel – kupující, a to z částky dosažené vydražením. Finanční úřad již zde nemůže „nic doměřit“.  Jestliže navrhovatelem je přímo vlastník předmětu dražby, jak je tomu při provádění dražeb uměleckých předmětů či starožitností (často se tito prodejci jmenují aukční síně), potom jde skutečně o prodej aukcí. Některé aukční síně, aby „unikly“ výkonu státního dozoru, nepostupují dle zákona o veřejných dražbách, ale tyto svoje prodeje nazývají aukcemi, což skutečně vystihuje podstatu tohoto prodeje.  Proto také osobně považuji definici dražby v občanském zákoníku za definici aukce, ve které se uzavře smlouva mezi navrhovatelem  aukce a jejím vítězem, který podal nejvýhodnější nabídku. Když jsem podával osobně námitku v této věci bývalému ministru spravedlnosti Jiřímu Pospíšilovi, obdržel jsem z tohoto ministerstva odpověď, že aukce je pouze modernějším pojmem pro dražbu.

Přiznám se, že mně to připadá nějaké zmatené …..

 Je třeba odlišovat dražbu od aukce. Dražba byla vždy synonymem nuceného prodeje majetku dlužníka. Oproti tomu aukce je výraz pro dobrovolný prodej nejvyšší nabídce. Aukce může být i nákupní, jak je tomu na e-tržištích, což v případě dražby nelze. Další odlišností je, že v Aukci se vždy uzavírá smlouva mezi vítězem aukce a navrhovatelem aukce za aukční cenu, kde může být i stanovena další podmínka. Např. navrhovatel aukce má právo nikoliv však povinnost tuto smlouvu uzavřít ve stanovené časové lhůtě. To u dražby nejde. Dále je třeba odlišit dražbu dobrovolnou od dražby nedobrovolné. Platný zákon o veřejných dražbách vymezuje dobrovolnou dražbu jako dražbu konanou na návrh vlastníka předmětu dražby. Bohužel však dobrovolnou dražbou je i zpeněžení majetku dlužníka v insolvenčním řízení. Jaká je zde dobrovolnost? Východisko vidíme v tom, aby nová legislativa oddělila vlastnické (tj. dobrovolné dražby), které by měly mít jednoduchý režim, od dražeb nedobrovolných, kde navrhovatelem je subjekt, který má právo předmět dražby zcizit dle zvláštního zákona (insolvenční správce, věřitel, notář aj.). Potom  v případě vlastnických dražeb jde o převod vlastnické či jiného práva, ale v dražbách nedobrovolných  je majetek těchto osob nabývám vydražitelem přechodem.